Tramvaj 22 nás doveze na Pohořelec, pak se s kočárkem nebo již chodícím dítětem vydáme pěšky směrem dolů k Hradu. Mineme Černínský palác, naproti hned uvidíme zajímavý barokní areál pražské Lorety.

Na severním konci Loretánského náměstí se nachází nejstarší klášter Řádu menších bratří kapucínů. Součástí klášterního areálu je kostel Panny Marie Andělské, ten stojí za návštěvu především v období Vánoc: můžeme si zde prohlédnout hradčanský betlém z počátku 18. století.

‍

K pražské Loretě se vážou dvě legendy:

Stříbrné zvonky Panny Marie

V Praze žil bohatý obchodník, jehož život změnil mor, který mu vzal ženu, onemocněla mu také dcera. Lékaři jí nedávali žádnou naději, a tak se obchodník ve svém zoufalství obrátil na Pannu Marii Loretánskou, před kterou padl na kolena a prosil o pomoc. Slíbil, že pokud se mu dcera uzdraví, daruje Loretě velký dar. Nebohý otec přišel domů, a co nevidí. Jeho dcera je vzhůru a usmívá se. Vyprávěla otci, že se jí zdál překrásný sen, ve kterém spatřila Pannu Marii Loretánskou s anděly, každý měl stříbrný zvonek a líbezně jimi doprovázeli svůj andělský zpěv. Tak otec poznal, jaký dar by měl Loretě za uzdravení své dcery věnovat.

A tak má Loreta od 17. století proslulou zvonkohru, která je dílem pražského hodináře Petra Naumanna. Skládá se ze 27 zvonků a každou celou hodinu vyhrává známou mariánskou píseň „Tisíckrát pozdravujeme Tebe“.

‍

‍Druhá legenda vypráví o tom, proč vlastně loretánské zvonky tak líbezně zvoní

Na Hradčanech kdysi žila chudá vdova, která měla mnoho dětí. I její rodinu zasáhla morová rána a jedno dítě po druhém jí umíralo. Vdova neměla mnoho majetku, jen jednu šňůrku stříbrných penízků od kmotřičky. Každému dítě vyzváněly na jeho poslední cestě právě loretánské zvonky, které vdovu stály vždy po jednom penízku. Když zemřelo poslední dítě, zmizel i poslední penízek z vdoviny šňůrky. Když pak umírala i sama vdova, nezbylo jí na poslední píseň do ráje. Stal se však zázrak a zvony samy začaly hrát. A tak mohla vdova v poklidu spočinout.

Od Lorety se vydáme přes Nový Svět k Hradu. Nový Svět býval hradčanským předměstím, vznikl v polovině 14.století, po roce 1360 byl zahrnut do nového městského opevnění. Po požárech byl znovu vybudován v 17. a 18. století. Původně zde bydleli lidé ne příliš majetní: je tedy zajímavé, že každý domek nese ve svém názvu v různých podobách slovo "zlato". V jednom z domků na Novém Světě bydlel hvězdář a astronom Tycho de Brahe (cestou od Lorety přes Nový Svět směrem k Hradu dům nemůžeme minout, jmenuje U Zlatého noha a má číslo 77)

Od Hradu pak dolů přes Nerudovku dojdeme až k tramvaji na Malostranské náměstí.