Kde se vzal, tu se vzal....swing!
U kolébky nového hudebního směru stála všeobjímající jazzová hudba, s kořeny hluboce upevněnými ve spirituálech afroamerické komunity. Swing byl na konci dvacátých let minulého století teprve v batolecím věku, existoval jen jako vývojové stádium jazzové hudby. Jak ale běžel čas, tóny a rytmus černošské a bělošské hudby se začaly pomalu míchat, swing dospěl a upevnil si svoji sebevědomou pozici na poli populární taneční hudby.
Saxofon, trubky, trombóny, kontrabas, někdy kytary a samozřejmě rytmická část klavíru a bicích vykouzlily swingové opojení.
To všechno v podání velkých orchestrů, takzvaných big bandů. Důležitým faktem také je, že v big bandech se poprvé setkávali černí a bílí muzikanti. Rasová odlišnost nikoho nezajímala, důležité bylo umět dobře hrát.
Swingový tanec je jedna velká rodina
Ke swingové hudbě neodmyslitelně patří tanec a mluvíme-li o swingovém tanci, označujeme tak vlastně celou taneční rodinu – dovádivý Lindy Hop, Balboa, který je tančen v úzkém objetí, energický Collegiate Shag plný skákání a kopacích pohybů, jivu podobný boogie –woogie a samozřejmě také Charleston, který proslavila krátká banánová sukýnka tanečnice Josephine Baker.
Bouřlivá dvacátá léta přinesla Americe nejen prohibici, ale také rozkvět jazzu. O dekádu později přichází na scénu swingová pohoda, které kralovaly big bandy.
V čele těch nejpopulárnějších byli vynikající muzikanti jako Benny Goodman či Glenn Miller, jehož nejznámější skladba „In the Mood“ obsadila na třináct týdnů přední příčky hudebních hitparád a do dnešní doby je skladbou, která zahajuje většinu swingových večírků.
Osud ale zasáhl a Glenn, již jako čtyřicetiletý major a kapelník padesáti členného orchestru amerického letectva, havaroval s letounem nad kanálem La Manche a vrak letadla ani jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny. Byla to velká rána pro celý swingový svět, který mohl být obohacen o další perly.
Přelet přes Atlantik inspiroval název tance
Název tance Lindy Hop vznikl údajně jednoho večera v roce 1927, v době, kdy se americkému letci Charlesu Lindberghovi (přezdívanému mimo jiné Lucky Lindy),jako prvnímu na světě podařilo nonstop letem překonat Atlantik. Senzace okamžitě zaplnila titulky novin.
V tu dobu byl taneční nadšenec „Shorty George“ Snowden, tázán novinářem na jméno předváděného tance. Shorty George moc nepřemýšlel, mrknul na lavici vedle sebe, a když na ní uviděl ležet noviny s palcovým titulkem „Lindy Hops The Atlantic“ bezmyšlenkovitě odpověděl „Lindy Hop“. A jméno pro tento nový tanec se okamžitě ujalo.
Swing za protektorátu jako symbol vzpoury
V českých zemích swing zažil největší popularitu ve druhé polovině třicátých a na počátku let čtyřicátých, i když za války byl nacisty považován spíše za hudbu amerických nepřátel. „Z hlediska tanečního se dá předpokládat, že ještě před válkou a zvláště mládež hltala hudební i taneční novinky ze zahraničí a během okupace pak jejich provozování určitě přinášelo pocit malé vzpoury při něčem zakázaném. Německo jistě považovalo jazz a tedy i swing za výraz úpadku, i když se samo uměleckým vlivům neubránilo,“ doplňuje Pilecký, šéf pražského swingového studia.
V té době u nás fungovalo ohromné množství kaváren, které hostily velké taneční orchestry. Patří mezi ně například ostravské kavárny Elektra, Fénix, brněnská Alfa nebo pražská kavárna Mánes a za tehdejší líheň swingu můžeme označit Gramoklub a Swing Rhythm Milana Hally. Nezapomenutelně se do historie zapsal orchestr R. A. Dvorského, krále tehdejší taneční „sweet music“, který pořádal ohromné hudební show v pražské Lucerně.
Nesmazatelnou stopu v českém jazzu zanechal hudební génius Jaroslav Ježek či jeho následovník, vynikající pianista a milovník života Jiří Traxler, jehož písničky se ozývaly dokonce při filmových projekcích.
Přestože je swingu více jak osmdesát let, stále nás baví. Jeho kouzlo objevuje i mladší generace, pro které se jedná o možné nabourání mainstreamového stereotypu. Swing láká nostalgií a odmítáním prvoplánové líbivosti.
U některých mohla vzbudit zájem populární vlna electroswingu, která se již několik let valí světem hlavně díky kapele Parov Stelar.
V české kotlině na ni šikovně naskočila kapela Mydy Rabycad s výraznou zpěvačkou Žofií Dařbujánovou.
Kdo jednou zakusil electro swing, jistě také zatoužil poznat originál a nevynechal alespoň jednu klasickou swingovou akci, například Ondřeje Havelku a jeho Melody Makers.
Dále určitě nesmíme zapomenout na big bandy jako Harlemania, Mole’s Wing Orchestra, z menších pak Swingfonix, Alva Vinariko Orchestra nebo Heart of Dixie.“
Autor textu: Karolína Zoubková, mamiani.cz
Zdroje obrázků: swing dancers https://8tracks.com/alinemartins/jazz-swing-era, Věčně inspirující kavárna Savoy v New Yorku (vintageswingmovement.org), Prague Spring Swing Festival 2015 (K. Sai, Zig Zag Dance Studio)